Když přemýšlíme o modlitbě, napadá nás řada problematických otázek. Mluvit s někým, kdo není vidět? Mluvit s někým, kdo na to nic neříká… Jak to má teda fungovat? A co mám dělat, když mi Bůh nezaručuje, že na základě svého přání vyhraju v loterii?
Modlitba není jen pro věřící. Většina lidí přiznává, že se v nějakou chvíli ve svém životě modlili, i když v tom později nepokračovali.
Ježíš se modlil. Zdá se, že měl vztah s Bohem jako nikdo jiný. Také dělal zázraky a učil lidi, o čem je život. Ale též strávil spoustu času v modlitbě a vyučoval o ní. Co tedy říkal?
Říkal, že víra je pro život zásadní věcí. Na projevy víry vždycky reagoval. Při jedné příležitost prohlásil: „Proto vám říkám, že o cokoli v modlitbě požádáte, věřte, že to dostanete a bude to vaše.“ Modlitba není prostě jen o slovech, která vycházejí z našich úst, ale také o tom, jak přemýšlíme.
Ježíš také říkal, že důležité je odpuštění. „A kdykoli povstanete k modlitbě, pokud při tom proti někomu něco máte, odpusťte mu, aby váš Otec v nebesích mohl odpustit vám.“ Odpuštění je svým způsobem platidlo. Pokud je budeme používat ve svých vztazích, pak je budeme dostávat ve vztahu s Bohem.
Další součástí je vytrvat. Ježíš k tomu vyprávěl mnoho ilustrací: Jedna žena bez přestání uháněla úředníka, aby se domohla svých práv; jistý muž o půlnoci tloukl na dveře svého kamaráda, dokud nedostal, co potřeboval.
Zdá se, že Bůh nás vybízí právě k tomu, abychom se za něco modlili, dokud se toho nedočkáme. Ne abychom se vzdali při prvních obtížích. Ale je třeba, abychom Boží odpověď přijali otevřeně, ať už jeho odpověď bude „ano“, „ne“ nebo „počkej“.
Základem pro každou modlitbu je, když Boha známe osobně. A to nám právě umožnil Ježíš.
Jeden muž se modlil, aby se jeho syn uzdravil z epilepsie. Nestalo se tak. Roky nekontrolovatelných záchvatů hocha obraly o schopnost mluvit a jasně myslet. Po přímluvné modlitbě zůstal stav neslyšícího chlapce beze změn. Z krásného vztahu se postupně stal vztah plný zneužívání a přesto, že se za manželský pár lidé modlili, konečným stavem byl rozvod.
Kde je Bůh, když neodpovídá na modlitby?
Modlitba je rozhovorem mezi přáteli. Není to jako odeslat e-mailu do anonymního kyberprostoru a nevědět, jestli si ho někdo vůbec přečte. Pokud jsme přáteli s Ježíšem Kristem, můžeme si být jistí, že naše modlitby slyší. Ve své podstatě je to mnohem víc o tom „někoho znát“ než „něco dostat“. Naše potřeby nás často vedou do hlubšího vztahu s Bohem.
Některá období v životě prostě jen musíme přečkat s vědomím, že to ještě není konec příběhu. Jedno staré africké přísloví praví: „Žádná situace netrvá navždy.“ Pokud to nevzdáme, složité situace, ve kterých naše modlitby zdánlivě nejsou vyslyšené, se často obrátí k dobrému.
Některé věci nedopadnou tak, jak bychom chtěli, ale z nepochopitelných důvodů se vyvinou jinak a lépe. Někdy by věc, za kterou jsme se modlili, nebyla dobrá.To si ale uvědomíme až zpětně. K našemu zoufalství se však některé věci nevydaří a my pochybujeme, jestli Bůh vůbec existuje.
Některým Božím odpovědím možná neporozumíme dříve než na věčnosti. Život na zemi je pouze dočasný, protože Bůh má pro nás připravenou věčnost, kde bude odměna i soud. Ten skutečný život teprve přijde. Poslední kniha v Bibli obsahuje neuvěřitelný popis budoucnosti, kdy už nebude žádný pláč nebo bolest. Pak snad porozumíme, jak blízko nám Bůh byl během různých situací v našem životě. „Setře jim z očí každou slzu. Už tam nebude smrt ani zármutek ani pláč ani bolest, protože starý řád věcí pominul.“
Zkus říct Bohu, že jsi ochotný mu důvěřovat i v situacích, kterým nerozumíte a jsou pro vás nejasné.
